Děkuju ti ... Winry

15. února 2014 v 22:16 | Mizuki |  Jednorázovky

Jsem srab. Vážně, strašný srab. Proč? Protože se ti to bojím říct. Mám obavy z toho, že odejdeš, vysměješ se mi, ale ty taková nejsi. Nikdy si nebyla.

Vždy si stála po mém boku, povzbuzovala mě, byla jsi mi oporou - tou největší, jakou jsem kdy měl. Už od útlého věku jsme byli kamarádi - moc dobří kamarádi. Vážil jsem si tě, to ano, ale když si mě postavila na nohy, když jsi mi dala ruku, byla to ta největší pomoc, jakou mi kdokoliv dal. Ani Al, ani Pinako, ale ty, Winry! Vždy si tu zůstala a čekala na mě. Ve dvanácti letech jsem za tebou přišel a stále si tady. I teď, když mám dvacet dva let, si tu a vím, že nikdy neodejdeš. Neodejdeš kvůli mně. Tolik tě omezuju, promiň … ale nechci, abys ode mě odešla. Aby ses vdala za někoho jiného, než jsem já, abys měla s někým jiným rodinu. Chci tě mít pro sebe. Po těch letech si tě zasloužím. Často jsem se choval jako hlupák, neposlouchal jsem tě, i když jsem věděl, že máš pravdu. Vždy si měla pravdu.
Když mi bylo něco kolem sedmnácti let, uvědomil jsem si něco, co mi změnilo pohled na svět. Byl jsem šťastný, že jsem to zjistil, ale zároveň rozčílený, že až tak pozdě. Mohlo být všechno jinak. Mohl jsem se na tebe dívat jinak. Víc si všímat tvých zlatých dlouhých vlasů, které bych rád česal. Očí, které jsou úchvatné, které bych chtěl vidět každé ráno, když se probudím, které by mě utěšily, které by patřily jenom mě. Hladké ruce, kterých bych se mohl dotýkat pořád, kterými bys mě hladila, se kterými bych si hrál. Chtěl bych tě hladit a dotýkat se tě. Chtěl bych ti zaplétat ty tvoje jemné vlasy. Chtěl bych tě vidět se smát každý den a noc. Chtěl bych tě mít pro sebe. A chtěl bych, abys mě milovala tak silně, jako já miluju tebe. Ano, to chtěl …
V té době jsem si začal uvědomovat, jak ses změnila. Tvé myšlení a chování bylo úplně jiné. Myslela si dospěle, zajímala si se o moje pocity. Stala se z tebe žena, krásná, svůdná, chytrá a usměvavá. Ty dva roky co jsem s tebou strávil, byly k nezaplacení, ale zatraceně krátké. Věděl jsem, že když odejdu, budou tě chtít jiní muži. Nemohl jsem to dopustit. Na nádraží jsem ti řekl, abys na mě počkala, a ty pořád čekáš. Jsi úžasná, Winry. Nikdy si nezklamala. Ale když ti umřela babička Pinako, vše se změnilo.
V centrálu mi zavolala Paninie, že Pinako umřela. Hned co mě první napadlo, si byla ty. Hned jsem všeho nechal a vydal se domů. Nešel jsem tě v nemocnici při lůžku už mrtvé Pinako. Posmutněl jsem. Pořád si u ní seděla a držela jí za ruku. Řekl jsem ti, že mi je to líto, tys však neodpověděla. Ani ses na mě nepodívala. Viděl jsem tvou tvář jen z profilu, ale viděl jsem každou tvojí slzu. Opatrně jsem tě chytil za ruku a objal kolem ramen, zase žádná reakce. Zhluboka si dýchala a pořád brečela. Zase jsem k tobě promluvil - Winry, teď je Pinako líp. Netrap se tím, je pozdě, půjdeme domů, ano. Určitě by Pinako nechtěla, abys takhle brečela celou noc u jejího lůžka. Chtěly by, abys byla šťastná. Prosím, Winry - konečně si se na mě podívala. Oči si měla napuchlé a rudé. Neměla si skoro žádnou sílu, ledva si se postavila na nohy. Vzal jsem si tě do náručí a odnesl tě domů. Nepromluvila si. Přišel jsem k tobě domů a položil tě na postel. Měla jsi mokré oblečení, protože venku pršelo. Nechtěl jsem, abys nastydla, tak jsem ti dal dole bolerko a kalhoty. Šel jsem ti napustit horkou vodu do vany a řekl ti, aby ses vykoupala. Bez jediného slova si se postavila a šla jsi do koupelny. Já jsem mezitím udělal večeři. Vyšla si z koupelny zahalená v ručníku a z vlasů ti ještě odkapávala voda. Bylo mi tě hrozně líto. Dobrá správa byla, že si už nebrečela, jenom si se sklesle dívala. Večeřet si nechtěla a šla jsi spát. Já jsem se ještě chvíli díval na knihy po babičce Pinako - taky se mi zastesklo. Měl jsem ji rád. Cestou do pokoje jsem na chodbě uslyšel vzlyky. Věděl jsem, že si to byla ty, ale nechal jsem tě, ať si popláčeš.
Celé dny si nic nejedla a já jsem byl už bezmocný. Byla si vyhublá, trápila ses. Z ničeho nic jsem se jedno ráno probudil a viděl jsem tě v kuchyni, vyspalou, jak snídáš. Myslel jsem, že vyletím z kůže. Ty sis toho všimla, jako vždy a co nejkrásněji si se usmála. Po dlouhé době si promluvila - Už mi je líp, Ede. Děkuju ti, že ses o mě tak hezky staral. - Všechno jsme si vysvětlili a trochu jsme to oslavili, jenom my dva. Vzpomínali jsme, smáli se, povídali si.
Čas letěl dál, a já stojím při tvých dveřích před tebou. Přišel jsem ti říct vše, co k tobě cítím. Mám strach, velký strach, ale vím, že po těch letech budeš se mnou. Nic ti neřeknu. Přijdu k tobě blíž a nakloním se nad tebe. Slova jsou zbytečná. City musím vyjádřit i fyzicky. Políbím tě na ty tvoje sladké rty a zkoumám je. Už nikdy se od nich neodtrhnu, nikdy!

Miluju tě, Winry a slibuju, že tě nikdy neodpustím. Budu s tebou celý den a noc až do mích posledních dnů napořád. Děkuju ti, moje milovaná Winry.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama