Kouzlo Vánoc

15. února 2014 v 22:20 | Mizuki |  Jednorázovky

Byl večer, chladný a černý jako temnota. To ale nezabránilo dvěma dívkám, aby se vydaly na večírek. Vánoční večírek.

Mladá, krásná a chytrá dívka stála před svým velkým zrcadlem a prohlížela se. Nové šaty, boty, účes. Sama by si to na sebe neoblékla, ale kamarádka jí pomohla. Vlastně, obě se necítily dvakrát dobře, vůbec, nehodily na večírky. Byly ale sami, proto se rozhodli jít na Vánoční večírek, který pořádala armáda.
"Rizo, není to trochu moc?" Zeptala se své kamarádky dívka s pomněnkově modrýma očima. Její krásné, štíhlé a vypracované tělo pokrývaly jemné zelené šaty. Na pravé straně pasu se týčily tři středně velké zelené růže. Na povrchu byly šaty ještě pokryté silnější zelenou látkou a drželi na jednom ramínku, taktéž ozdobeném zeleními růžemi. Na nohách se jí týčily zelené střevíčky ozdobené mašlí. Zápěstí jí pokrýval jemný stříbrný náramek a na uších visely delší náušnice. Vlasy měla spojené sponou, zakroucené a volně spuštěné. Na rtech byl velice jemný odstín červené rtěnky.
Lehce se protočila, aby její šaty zavlály. Nikdo by se na ní nemohl vynadívat. Nikdy před tím na sobě neměla šaty, vždy jenom rifle a tenisky, žádné lodičky, žádná rtěnka, nic. Pracovala pro armádu, jako doktorka, ošetřovala zraněné vojáky. A v armádě si na šaty nepotrpí.
"Jistěže ne. Vypadáš skvěle! Kdo by věřil, že jsi tak krásná?" Zasmála se a pohlédla na svoji kamarádku, která ležérně seděla na posteli a obhlížela si ji.
"Nepřeháněj, ano? Na to, že ty pracuješ se střelnými zbraněmi, si taky krásná." Ano, opravdu byla moc hezká. Její mahagonové šaty se mísily s černou barvou a to dodávalo jistou dynamičnost. Pod prsy a na pasu měla úzký černý proužek, který zvýrazňoval její krásné tělo. Černé lodičky a pár náramků také nechybělo. Černá barva na ní působila sexy a svůdně.
"Roy mi řekl, abych si vzala šaty. Bude tam i major, tak musíme nějak vypadat, Winry. No, měly bychom vyrazit, nebo přijdeme pozdě." Přikývla. Vzaly si s sebou malou kabelku a zamkly jejich společný byt. Před bytovkou je už čekal kočár. Nasedli do něj a nechali se odvést přímo před budovu, kde se večírek konal. Poté šly rovno do sálu. Hned na prahu je vítal Roy.
"Vítejte, dámy. Tak přeci jenom jste se dostavily, to jsem rád. Obě jste moc krásné." Winry se usmála a Riza zčervenala. Ano, měla ho ráda, moc, ale vztah v pracovišti není povolen.
"Děkujeme, pane. Jsem oblečená přesně tak, jak jste si přál. Spokojený?" Zeptala s menším úšklebkem Riza.
"Tak jako nikdy, slečno. Mohl bych vás pozvat na jeden či dva tance?"
"Jsem tady jenom minutu a vy už mně uháníte? Ale, jistě půjdu ráda." Řekla a vložila svojí ruku do jeho. Ano, Winry zůstala sama, ale nevadilo jí to. Byla za Rizu ráda, tak nějak i předpokládala, že se bude zajímat o Roye.
Přistoupila ke stolu s občerstvením a nalila si sklenku červeného. Na pití alkoholu nebyla zvyklá, ale jednou za čas jí to neuškodilo. Dívala se na páry tancující na parketu. Celou dobu si vychutnávala hudbu a víno, bylo opravdu skvostné. Po několika dalších tancích přišla Riza s Royem k Winry, aby se necítila sama.
"Tak, Winry, jak si užíváte dnešní večer?" Zeptal se jí Roy. Byl opravdu šťastný.
"Děkuju, pane, dobře. To víno je opravdu dobré, lahodné."
"No jistě, toto víno mám taky moc rád. Vřele ho dnes večer doporučuju každému." Řekl a vzal si do ruky taky jednu skleničku, aby jí nabídnul Rize.
"Ani jsem vám neříkal, dámy. Dnes tady přišel i Edward Elric se svým bratrem Alem Elricem. Asi prvně přišli na nějaký večírek."
"Copak nechodí na večírky?" Zeptala se udiveně Winry.
"Nemají moc času. Určitě vás seznámím, omluvte mě, dámy. Za malou chviličku jsem tady." Řekl a pokynul hlavou k Rize. Když byl dostatečně vzdálený od Rizy, hned se začala Winry vyptávat.
"Viděla jsem, jak se k sobě máte. Tančilo se ti s ním dobře?" Zašklebila se Winry.
"Ano, je opravdu skvělý tanečník. Škoda, že nemůžeme být spolu. Hele, leze ti taky ta formálnost na nervy?"
"Ano, tak trochu. Když jste tančili, viděla jsem generála Grummana. Zvláštní, že?"
"To ano, je to milý pán. Ale ještě zvláštnější je Edward Elric. On je zvláštní."
"Proč? Co je na něm zvláštní?"
"No, sama ho uvidíš, pak ho posoudíš."
"Taky pracuje v armádě?"
"Počkej, ty ho fakt neznáš?"
"Divíš se mi? Já jsem doktorka, žádný voják. Já vojáky ošetřuju. Ale jeho jsem ještě asi neošetřovala."
"On nemá rád nemocnice ani ošetřovny."
"Aha. A je v armádě i s bratrem, že?"
"To ano, ale …" Nedomluvila. Jejich rozhovor přerušil Roy. Vedle něho stáli 2 muži, téměř stejní, s rozdílem délky vlasů. První byl vyšší, delší blonďaté vlasy sčesané do culíku. Druhý nižší, krátké a husté vlasy. Oba dva staly v saku a upřeně se dívali na Roye.
"Omlouvám se, dámy, že vyrušuju váš rozhovor. Chtěl bych vám představit tyto dva pány." Řekl a pokynul hlavou k mužům. Ti přistoupili blíže.
"Dobrý večer. Jsem Edward Elric, Rád vás poznávám." Řekl a poklonil se.
"Dobrý večer, Ede. My dva se už známe. Jak se máte?" Zeptala se Riza a mrkla očkem k Winry, která jenom tiše pozorovala záhadného Edwarda a jeho bratra.
"Dobře, děkuju. Mám všechno, co potřebuju." Usmál se. Do rozhovoru se zapojil i Roy.
"Toto je Winry Rockbellová. Moc dobrá doktorka. Zachránila už hodně mužů." Ed přistoupil k Winry a políbil jí ruku.
"Je potěšení vás poznat, slečno." Winry se trochu začervenala, ale rozpaky na sobě nedala znát.
"Děkuju, pane. U vás taktéž." Do rozhovoru se zapojil i druhý muž.
"A já jsem Al Elric. Už jsem o vás slyšel, slečno." Potřásl si s ní rukou.
"Jistě, já o vás taky."
"No, pánové, užíváte si večer?" Usmála se Riza a nedočkavě čekala na odpověď.
"Ve vaší přítomnosti neskonale, dámy." Odpověděl Ed a podíval se na Winry.
"Prosím, omluvte mě, mám ještě nějaké jednání, odcházím. Ede, prosím, pošli mi pak nějaké papíry, ano?" Zeptal se mladší bratr. Pokynul hlavou a pomalu odešel.
Začala hrát další pomalá píseň. Zasněné páry se pohybovaly v rytmu tance a vyměňovali si informace.
"Rizo, smím prosit?" Zeptal se Roy a s úšklebkem se díval do jejich očí.
"Samozřejmě. Omluvte nás prosím." Oba dva se vydali na parket. Nastalo ono očekávané trapné ticho. Winry se pokoušela si z toho nic nedělat, ale celou situaci nakonec zachránil Edward.
"No, když jsme už tady, můžu vás pozvat na parket, Winry?" Dlouho se nerozmýšlela. Jak dlouho už netančila? Dva roky, nebo tři? S radostí přikývla. Vložila svoji drobnou ručku do té jeho a nechala se vést až na parket, kde se odhodlaně chytla jeho ramen a začala tančit. Edovy se samozřejmě líbilo její odhodlání, které na sobě však nenechal znát. Jemně ji chytil za útlý, jemný pás a ukázal jí své taneční dovednosti v celé své kráse.
"Tancujete opravdu úžasně, Winry." Řekl jí s menším úšklebkem a ohnul ji. Následně ji zvednul a protočil, nakonec si ji k sobě přivinul ještě víc.
"Děkuju vám, Ede. Vy jste taky celkem dobrý."
"Celkem dobrý?" Ušklebil se a tentokrát ji vyhodil do vzduchu.
"Ano, opravdu dobrý."
"Winry, co kdybyste mi o sobě něco řekla?"
"Co byste chtěl vědět, Ede?"
"Nejdříve, tančíte poprvé?"
"Ne, netančím poprvé. Ale to jste už asi vycítil."
"Jistě, jen si to ověřuju."
"Další otázka?" Zeptala se Winry a víc mu stiskla jeho velká mužná ramena. Tanec si užívala jedním dechem. Nikdy před tím se ještě tak necítila a to její srdce rozbuší jediný muž. Ano, krásný muž. Edward na tom nebyl o moc líp. Taky se mu líbila, hodně líbila. Většina dívek v jejím věku jenom něco pípla a utekla. Winry byla odhodlaná, chytrá a svůdná.
"Ano, mám ještě jednu otázku. Máte přítele?" Tím ji vybil dech. Čekal, jak zareaguje.
"Není to trochu osobní?" Nedala se zmást.
"Myslím, že ne. Asi bych nebyl prvním, který se na to ptá."
"Z čeho tak usuzujete?"
"Z vaší krásy, inteligence a svůdnosti."
"Já vás svádím?"
"Slečno, svedla jste mě hned, jak jsem vás viděl."
"Chcete, abych ve svádění pokračovala?"
"Chtěl bych, abyste mě políbila."
"A co z toho budu mít?" Zeptala se. Edward najednou přestal tančit a upřeně se jí zadíval do očí.

"Mě, a můžu ti zaručit, že ne jenom na Vánoce." Pošeptal ji do ucha a začal se k ní přibližovat. Nakonec ochutnal její sladké rty, které ho přitahovali celou dobu. Do polibku dal všechnu svoji lásku k ní. Ano, byl to hodně dlouhý a náročný večer, někdo by řekl, že vztahově hodně rychlí, ale tihle dva jsou spolu šťastní. Nakonec i Roy a Riza jsou šťastní. Tohle byli rozhodně nejlepší Vánoce, jaké se jim mohly přihodit. Ed a Winry se nakonec zasnoubily a měli děti, ale to je jiný příběh …
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama