Mine

15. února 2014 v 22:24 | Mizuki |  Jednorázovky

Běžím. Do plic se mi žene čerstvý vzduch, kapičky potu na mích zádech chladnou pod náporem příjemného větru. Sleduju můj teď už ne tolik vzdálený terč. Vyskočím na vysoký balvan a namířím na něj oštěp. Natáhnu se a probodnu ho.

Celá moje skupina vykřikne radostí a všichni se jdeme podívat, co jsem ulovil. Před námi leží nehybné tělo jaguára. Zabil jsem ho rychle, nechtěl jsem, aby se trápil. My jsme s rostlinstvem a živočišstvem jako velká rodina, přesto se musíme najíst, jinak by náš kmen zanikl. Maso z jaguára bude to pravé na dnešní večeři.
"Výborně, Edwarde." Pochválí mě můj otec. "Za odměnu dnes rozdáš dary ty." Usměju se a pohlédnu na svého otce, usmívá se. Kleknu si a kolem jaguára vytvoří naše skupina kruh. Vezmu do ruky nůž a rozřežu břicho.
"Pro tebe, Hudgesi mám mozek. Dnes jsme díky tvému myšlení získali trofej." Vložím ho do pleteného batohu. Usměje se na mě a dar přijme. "Tobě Royi, dám srdce. Dnes musíš být silný a myslet i srdcem." Podám mu ho. Poděkuje mi. "A pro tebe, bráško, mám dar, který sis přál už od narození - koleno. Jsi strašně rychlí a jeden z nejsilnějších z našeho kmenu, přijmi ho." Usmál se. "Bráško! Děkuju." Řekne a vděčně mě poplácá po zádech. "Vedl sis dobře, Ede. Bez tebe bychom neměli večeři. Za odměnu ti uděluju zub." Řekl můj otec. "Dnes je lov o Edovi a Royovi, přejeme vám dnes večer vše dobré." Usměju se.
Ano, už dnes večer. Uběhlo to tak strašně rychle, že tomu ani nedokážu věřit. Dnes večer mám být se svojí milou, mám s ní založit rodinu, ale, ještě ani nevím, kdo má být má milá. Roy si už vybral i ostatní kluci. Hudges už ženu má, ale bráška je ještě mladý, půjde tam až příští rok. Ta noc se jmenuje noc lapačů. Několik stovek let stará tradice. Muži mají rok na to, aby se sblížili s ženou, se kterou by chtěli mít děti, je to individuální. Večer se "vyvolení a vyvolené" připraví. Dívky se mají rozběhnou po okolním pralese. Muži chvíli počkají a pak je začnou "lapat". Ten, kdo si ulapí svojí vyvolenou se s ní má postarat o znovuzrození, většinou ve vlastní chatrči. Mezitím se dospělí a mladí baví u hostiny, tancují u ohně nebo zpívají písničky. Je to jedna z nejkrásnějších a nejdůležitějších nocí v našich životech. A já jsem si ještě nikoho nevybral, což je hodně špatné. Nemám skoro žádné zkušenosti se ženami, nedokážu se s nimi sblížit. Vlastně, ani jsem se nepokoušel. Nemám jistotu, že by mě milovala od srdce. Jsem synem otce, který je hlavou kmene. Každý si váží jeho i manželky - mojí matky a také nás. Tu, co si vyberu já bude stát v čele kmenu se mnou po mém boku, což je ta nejvyšší pocta. Lidé ve mně viděli vždy jenom syna náčelníka kmene. Jediný, který mě tak nebral byl Roy, ale s ním se znám už od malička a Riza - jeho po dnešní noci už žena. Vždy mě brali jako kamaráda, bratra a za to jsem jim vděčný.
Všichni vezmeme lana a začneme přivazovat zvíře k bambusové tyči, kterou si pak dá na rameno bráška a Hudges. Všichni si pogratulujeme a jdeme zpátky k našemu obydlí. Těsně před vstupem mě zastaví otec. Podá mi ruku na rameno, otočím se k němu čelem.
"Edwarde, řekni, co tě trápí?" Zeptá se mě. Chvílí přemýšlím. Nemůžu mu přeci říct, že ještě nemám partnerku.
"Nic tati, jenom jsem nervózní." Opovím stroze. Usměje se.
"Ničeho se neboj, Ede. Budeš v pořádku. Zvládneš to, jsi přeci můj syn. Když jsi zvládl lov jaguára zvládneš i tvoji dívku. Když o ní mluvíme, ještě jsi mi neřekl, kdo to je. Zajímá to mě i mámu." Teď trochu zmatkuju, nevím, co mám říct.
"To uvidíš a pak. Nech se překvapit." Nic lepšího mě nenapadne. On se jenom usměje a vejde do chatrče, kde odpočívá máma. Všude kolem si hrají děti, skáčou, tančí. Dívky se seskupí a společně si sednou na dlouhý kmen stromu. Usměju se a popojdu co nejrychleji k pralesu.
Vyšplhám na vysoký strom a sednu si na větev. Z kapsy svých krátkých kalhot vytáhnu zub z jaguára. Převlíknu přes něj dlouhou černou nic a následně si ji dám na krk. Na odhalené hrudi se krásně vyjímá znak jaguára. Opřu se o strom a zavřu na chvíli oči. Snažím se přemýšlet o tom, jak to dnes večer udělám. Jsou různé možnosti - buď to se přiznám, že jsem si žádnou dívku nenašel a budu na posměch, nebo mi rodiče ženu přidělí nebo se už nevrátím, ale to udělat nemůžu, nemůžu tady všechno zanechat a být pořád sám. Povzdechnu si. Proč všichni mají t štěstí, jenom já to štěstí nedostal? Taky bych chtěl vědět, co je to láska, milování, vášeň k osobě, která je pro vás vším.
Z myšlení mě vyruší šíp, který právě proletěl kolem mé hlavy a zastavil se o kůru stromu. Překvapeně vstanu na nohy a doskočím na tvrdou zem. Všimnu si osoby, která ke mně shlíží. Krásné dlouhé blonďaté vlasy má volně rozpuštěné, její modré oči mě propalují. Z nich umím vyčíst všechny její pocity - strach, domýšlivost, půvabnost, smích. Myslím si, že jsem ji už někdy viděl. Postavím se na nohy a podívám se za sebe na šíp.
"Tvůj?" Ukážu směrem k šípu. Jenom němě přikývne, ale nespustí ze mě oči. Došplhám se k němu a vytáhnu ho z kůry. Všimnu si, jak je krásně propracovaný a pevný. Já jsem na šípy nikdy nebyl. Znovu seskočím na zem a šíp jí podám. Pevně ho sevře v ruce a vloží si ho do přihrádky za zády, kde má i luk - též krásně propracovaný, přímo mistrovská práce. "Děkuju" Řekne potichu a snaží se mě obejít.
"Jak se jmenuješ?" Nedá mi to a zeptám se.
"Winry." Odpoví jednoslovně a dál pokračuje v chůzi. Já ji samozřejmě doběhnu.
"Já jsem Ed. Poslouchej, to si šípy vyráběla sama?"
"I luk." Usměju se. Ta holka je šikovná.
"Jak dlouho se tomu věnuješ?"
"Pár let. Učila mě to i moje babička, je to náš koníček. Teď se už zdokonaluju v lukostřelbě. Omlouvám se, jestli jsem tě vyrušila při tvé činnosti." Zastaví se a pohlédne mi do očí - krásné studánky.
"Nic se neděje. Nikdy jsem neměl možnost tě poznat, víš." Usměje se, krásně se usměje. V hrudníku ucítím tlak, ale pokouším se si ho nevšímat.
"To ano. Vlastně, jsem si všimla, že jsi nějaký skleslí. Chtěla jsem zjistit, jestli vůbec vnímáš." Zasmála se. Ano, tato dívka se mi líbí.
"Dokážeš udržet tajemství?" Zeptám se jí. Chvíli přemýšlí pak sevře ruku a vystrčí malíček. Chvílí mi trvá, než pochopím toto gesto, ale nakonec malíček obtočím kolem jejího.
"Slibuju." Šeptne a mrkne na mě očkem.
"Dnes je noc lapačů a já nemám partnerku." Pošeptám jí do ucha. Trochu se odtáhnu, abych ji viděl do obličeje. Přímo z ní vyzařuje překvapení."
"Ty?" Zeptá se. Přikývnu.
"Jak je to možné? Vždyť bys mohl mít na každém prstu pět žen a ty jsi si ještě nevybral?"
"Ne. Ale není to tak, jak si myslíš. Nikdo mě neokouzlil a já chci mít ženu, kterou budu milovat." Usměje a poplácá mě po rameni.
"Víš, jsem na tom podobně s tím rozdílem, že nikdo nechce mě." Zarazím se. Nikdo nechce ji? Tomu nemůžu věřit.
"Ale jestli chceš, dnes večer si s tebou zatančím." Navrhne. Usměju se a popojdu k ní blíž.
"Zatančila by sis?" Zeptám se.
"Když mě pozveš."
"Dobře." Odpovím.
"Dobře." Oba se usmějeme.
"Ede, musím už jít. Uvidíme se večer." Odpoví a běží směrem k lesu. Ještě mi stihne dát letmou pusu na líce, které je úplně rozpálené. Srdce mi buší, v hlavě mám vymeteno, ale zároveň se cítím šťastný.
Rozesměju se na celé okolí a lehnu si na zem. Konečně mám vybráno. Ano, možná to je rychlé rozhodnutí, ale ona je úžasná, krásná, chytrá, zručná. Nemůžu uvěřit, že jsem na ni nenarazil dřív. Teď ještě vymyslet, jak ji dostat. To už ale nechám na večer.
***************
Sedím u ohně a užívám si teplo, které z něj sálá. Otec právě pronáší přípitek a všichni společně pijeme z dřevěného hrnka. Je to moc chutné, prý na "posílení". Sedím vedle Roye a přemýšlím o dnešní noci, o Winry. Mám i menší obavy z odmítnutí. Ale musím být statečný.
"Tak co Ede. Máš vybráno?" Zeptá se mě Roy. Usměju se.
"Myslím, že ano. A co ty?" Otázka ho překvapí.
"Já? Já už dlouho, mojí Rizu." Oba se zasmějeme.
Všichni najednou ztichnou. Rozezní se naše stará známá hudba a z velké chatrče začnou vylézat všechny dívky a začnou tančit. Očima vyhledávám Winry a až ji konečně najdu, myslím, že omdlím. Její dlouhé vlasy jdou zapletené v cope, který je ozdoben všemi květy. Její krásně vypracované tělo je pokryto jemnou zelenohnědou látkou, která začíná nad prsy a končí nad koleny. Nohy na obmotané břečťanem - na první pohled na mě působí jako víla. Všímám si během tance jejich křivek, ladných pohybů a pohledů.
Když dotančí, můžou je muži vyzvat na jediný tanec. Co nejrychleji se postavím na nohy a jdu jí nabídnout tanec, který neodmítne. Mám rád tyhle tance. Pamatuju, jak mě je učila máma. Je to rychlí tanec, ale svým způsobem jednoduchý.
"Už si muž našel svojí dávku?" Zeptá se mě. Usměju se.
"Ano, má ji přímo nadosah ruky." Ušklíbnu se. "A dnes ji polapí do svých spárů a už nikdy nepustí."
"A co když ji nedožene?" Zeptá se. Zasměju se.
"Dožene ji, určitě." Zkonstatuju. "I kdyby měl běžet celý život, dožene ji, protože hledal přesně takovou dívku a asi se stal zázrak.
"Když bude běžet celý život a až ji chytí, měl by dostat odměnu, že?" Zeptá se mě.
"To ano. Řekněme třeba polibek."
"Nechtěl by lepší cenu? Třeba ji?" Skousne s ret a svůdně se na mě podívá. Nevím, kde se to v ní vzalo, ale i já už pociťuju první nával touhy a není to nic příjemného. Nutí to člověka ovládat se, zatím.
Hudba z ničeho nic přestane hrát a já musím opustit její přítomnost. Teď už vím, že dnes v noci nebudu sám, už nikdy nebudu sám. Budu mít Winry. Děvčata se rozeskupí a rozběhnou po celém pralese. Očkem pozoruju, kam asi běží Winry. Pak se mi z dohledu ztratí. Počkáme ještě pět minut a můžeme vyrazit.
Běžení po pralese v noci je náročné, ale zvládnu to. Co nejrychleji běžím a dívám se po okolí, jestli ji nezahlédnu. Všude kolem vidím páry mužů se ženami, které chytili a nesou je v náručí zpátky do obydlí. Všimnu si i Roye a Rizu, vidím, jak se usmívají. Popřejí mi hodně štěstí. Běžím dál. Jsem co nejvíc obezřetný. Nikdy bych netušil, že je Winry tak rychlá, nevypadá na to.
Přede mnou se mihne stín. Mám ji. Vidím její záda a plavoucí vlasy. Ohlédne se za sebe a naše oči se vzájemně propalují. Usměje se a zrychlí tempo, ale to já taky. Pořád se pro ni natahuju až ji konečně chytnu a hodím si ji přes ramen. Překvapením vykřikne a začne se smát.
"Tak si mě přeci jen dohnal." Usměju se.
"Ano, bylo to náročnější, protože moje dívka je určitě dobrá sportovkyně." Postavil jsem ji na zem a rukou jsem ji přejel po rtech.
"Winry, promiň." Pošeptal jsem.
"Za co?" Zeptala se mě a přišla ke mě blíž. Měsíc ozařoval její krásnou tvář. Jsme daleko od obydlí, nebudeme nikým rušeni, konečně.
"Za to, že jsem si tě nevšiml dřív." Usměje se. Zrak mi spočine na jejich rtech, které s radostí ochutnám. Myslím, že se zblázním, je to tak opojné. Má úžasné šťavnaté rty. Po chvilce se odtáhnu a všimnu si, že je úplně celá rudá a já asi taky.
"Ede, je možná, že se můžu do člověka zamilovat během jednoho dne?" Zeptá se mě. Usměju se a obejmu ji.
"Myslel jsem si, že to není možné, ale pletl jsem se, protože miluju tebe, Winry. Byl jsem asi slepí, když jsem si tě nevšiml dřív, což mě mrzí." Usměje se a znova jsme se líbáme. Přejdu ji po rtech jazykem a nakonec zkoumám její ústa jazykem, ona taky. Je to tak neuvěřitelně dobré, že se přestanu ovládat. Nemůžu to vydržet. Ruku jí zabořím do vlasů a jemně začnu rozplétat. Kytky pomalu padají na zem a já mám možnost si pohrát s jejími vlasy, které jsou jemné na dotek.
Opatrně ji pokládám na zem a líbám na krku. Všimnu si, že krásně voní, jak jinak. Začne mě hladit po zádech a dožadovat se polibků, které jí s radostí vracím. Oba se přetočíme a ona teď sedí na mě. Co nejpomaleji ji dávám dole šaty a hladím po odhalených zádech které mě uchvátí. Jedině teď mám možnost si ji prohlédnout a ano, je vskutku nádherná. Nikdy jsem nevěděl, jak vypadá skutečná žena, proto mi to až vybíjí dech.
Oba se hladíme po těle, oba jsme nazí. Já klečím na kolenech a ona na mě sedí, těla jsou spojena. Nikdy jsem nevěděl, co je to touha a vášeň, ale jsem rád, že na to přijdu právě s Winry. Naše těla se potí pod návalem milování, oba dva vzdycháme a oba dva se cítíme dobře. Winry mi vzdychá do pusy každé tři vteřiny a já vím, že jí to dělá dobře, mě taky. Ruce se jí třesou, nehty zabořuje do mích zad, zaklání hlavu a zavírá víčka. Úžasný pohled. Laskám jí krk a zanechávám otisky naší lásky. V poslední minutě Winry nadskočí a vykřikne, já na tom taky nejsem zrovna nejlíp.
***************
Oba ležíme na zemi a díváme se na hvězdy. Winry leží na mé hrudi a já ji hladím kolem zad.
"Nebudeme mít problém, že nejsme v obydlí?" Zeptá se mě. Usměju se a políbím ji.
"Neboj se." Dodám. Pomalu se zvedne a začne se oblíkat.
"Kam jdeš?" Zeptám se a taky se oblíkám.
"Do obydlí. Budou nás shánět, uvidíš." Řekne a mrkne na mě očkem. Vezmu ji do náruče a ona se zasměje.
"Co to děláš?" Dodá s úšklebkem. Neodolám a políbím ji.
"To aby každý věděl, že patříš mě." Usměju se.
"Ede, co když budu zlá manželka?" Tázavě se na mě podívá.
"Proč si to myslíš? Budeš nejlepší manželka a matka ze všech, Winry, vím to. Budu tu vždy proto, abych ti pomohl. Jsi totiž moje." Řeknu a líbám ji.

"Jenom tvoje." Vzdychla mi do úst a nohy obtočila kolem mého pasu. Ano, dnes bude dlouhá ale krásná noc.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama