Jednorázovky

Jealous

10. dubna 2014 v 23:17 | Mizuki

Pondělí ... škola ... učení. Pořád dokolečka to samé. Ale je zvláštní to, že právě ona nám zajistí budoucnost. Pro mě doufám příjemnou budoucnost. Nuže, mám ještě pár minut na to, abych si zkontrolovala, jestli mám všechno, včetně peněženky, klíčů a pití. Projdu poslední úpravou v zrcadle a může se vyrazit!

Do not forget

9. března 2014 v 18:08 | Mizuki

Hudba. Velmi mocný a zároveň jemný nástroj štěstí. Ten pocit, který pociťujete při jemné melodii nebo naopak temnému rocku je nepopsatelný. Doslova pohltí člověka a vtáhne ho do nové říše, jiné. Do říše vlastních představ, kde není žádné trápení. Toto štěstí potkalo jednu mladou a velmi nadanou dívku z nejzapadlejšího kouta světa. Dívku, pod jménem Winry Rockbellová.

Mine

15. února 2014 v 22:24 | Mizuki

Běžím. Do plic se mi žene čerstvý vzduch, kapičky potu na mích zádech chladnou pod náporem příjemného větru. Sleduju můj teď už ne tolik vzdálený terč. Vyskočím na vysoký balvan a namířím na něj oštěp. Natáhnu se a probodnu ho.

Interrrogation

15. února 2014 v 22:22 | Mizuki

"Sakra!" Zvolám hlasitě a posadím se na postel. V uších slyším vyzváněcí zvuk mobilu, který mě vzbudil z teď už narušeného spánku. Zvednu mobil z nočního stolku a podívám se, kdo mi volá. Na displeji se mi ukáže jméno mého spolupracovníka z policie. Otráveně stisknu zelené tlačítko a přiložím si mobil k uchu.

Kouzlo Vánoc

15. února 2014 v 22:20 | Mizuki

Byl večer, chladný a černý jako temnota. To ale nezabránilo dvěma dívkám, aby se vydaly na večírek. Vánoční večírek.

Osud

15. února 2014 v 22:18 | Mizuki

Ahoj. Jmenuju se Ed a je mi 22 let, ale … to není moc podstatné. Podstatné je to, kde se právě nacházím. Moc lidí tu není, je tu víc samoty než kdekoliv jinde, ale líbí se mi tu. Jsem totiž na hřbitově.

Děkuju ti ... Winry

15. února 2014 v 22:16 | Mizuki

Jsem srab. Vážně, strašný srab. Proč? Protože se ti to bojím říct. Mám obavy z toho, že odejdeš, vysměješ se mi, ale ty taková nejsi. Nikdy si nebyla.

Sen mojí Winry

15. února 2014 v 22:14 | Mizuki

Ležím. Ano, právě ležím na trávě a dívám se do nebe. Nevím, jak jsem se ocitnul na této louce, ale momentálně mě to nezajímá. Jenom pozoruji mraky, stromy a vítr. Je tu klid a ticho. Nikde nic.

Alfa a Omega

15. února 2014 v 22:12 | Mizuki

Viděl jsem ji jen jednou, ale na ten moment nikdy nezapomenu. Ten den si přesně pamatuji, na ty její pomněnkové oči a snad nekonečně dlouhé světlé vlasy. Byla krásná jako anděl … vlastně to i anděl skutečně byl, protože mi zachránila život.
 
 

Reklama